Life without Essence I.

1. září 2010 v 19:46
Jednou jela na kole do stáje za svou klisničkou.Jela sama,protože Mishel byla o víkendu u babičky.Uslyšela hlasité troubení auta.Ohlédla a viděla jak se k ní rychlostí blesku řítí auto.Probudila se až v nemocnici.



"K-k-kde to jsem?" zeptala se ospalým hlasem když se vzbudila.Prudce se posadila.Všude bílo.Bílé skříňky,zdi,dveře,ložní,dokonce i pyžamo co měla na sobě bylo bílé.Najednou jí to problesklo hlavou. "NEMOCNICE!"  Lehla si opatrně zpátky na polštář.Sáhla si na čelo.Ucítila,že má hlavu omotanou obvazem.Pokoušela se vybavit si,co se stalo,než se tu ocitla.Vzpoměla si na hlasité troubení,červené auto,náraz,příkop,bolest..."No jasně!To auto...když jsem jela za Sun." *klep* *klep* "Dále." otevřely se dveře a vešla její máma. "Mami!" vykřikla radostí a natáhla ruce aby mámu objala."Ahoj drahoušku,už je ti lépe?" "No,zrovna jsem se probudila.." ,,Tak to jo.Víš,měla jsi nehodu.Nějaký šílenec jel autem po silnici a vrazil do tebe.Spadla jsi do příkopu a kolo na tebe.Měla jsi celkem ošklivě rozbitou hlavu a vyvrtnutý kotník.Pak nejspíš budeš mít spoustu modřin a pohmožděné jedno zápěstí,podle toho co mi říkal doktor." "A jak dlouho tady buu muset zůstat?" vyhrkla Jenny. ,,No,podle toho,jak se bude měnit tvůj stav.Možná týden,tři dny,dva týdny.To opravdu nevím.Volala jsem Mishel co se stalo a ráda tě přijde navštívit,hned jak přijede od babičky." ,,Jé,to jsi hodná,už se na ni těším.Do stáje jsi volala??" ,,Jasan,zavolala jsem panu Larhousetovi,určitě to řekl Demi." ,,A mami,jak dlouho tu vůbec ležím?" ,,No,stalo se to včera odpoledne,a je 11 hodin ráno.Takže jsi si aspoň pospala a odpočinula.Co kotník,bolí??" Jenny vyzkoušela zakroutit levým kotníkem. ,,Jauvajs!" vykřikla. ,,Né tak zhurta." zasmála se máma. ,,Donesla jsem ti zatím nějaké banány a mandarinky,máš je tady v šuplíku vedle postele.Taky tam máš ledový čaj a kapesníčky.Pro jistotu jsem ti přibalila čisté pyžamo." ,,Děkuju mami,mám tě ráda" usmála se Jenny. ,,A mami?" ,,Ano??" ,,Kdy můžu za Sunny??" ,,No,to nevím.Doktor říkal,že alespoň dva až tři týdny nebudeš moci sednout na koně,jestli ne déle.Ale chodit za ní můžeš,to ano.Na kole asi s vyvrtnutým kotníkem špatně pojedeš,navíc,samotnou tě jen tak nepustím.Vozila bych tě třeba autem,nebo táta..." ,,Tak dobře.A kdo ji projede?Vždyť na ní nemá kdo jezdit!Bude plná přebytečné energie...a..a.." ,,Klid,holčičko.Domluvím se s Demi,jestli by bylo možné Sun párkrát za týden projet,než budeš moci jezdit." mrkla na svou dceru Monica.,,A kde je táta?" ,,Má zrovna práci,je zase u nějakého soudu." ,,Aha..." ,,Jo,jinak jsem ti něco koupila." řekla Monica a vytáhla dárkově zdobenou taštičku z kabelky,kterou následně podala Jenny.  ,,Páni,co to může být..." dychtivě vytáhla obsah a v očích jí zahrály plamínky. ,,Nové jezdecké rukavice!" usmála se doširoka. ,,Dííky maminko!!" objala svou mámu. ,,Ale,nemáš zač.Za chvíli máš přece svátek,tak to máš ode mně a od táty." mrkla na ni máma. ,,Díík" usmála se Jenny. ,,No nic,já půjdu,měla jsem jen přestávku na oběd,toto ale ubýhá!!Hezky se mi uzdrav.Jo,málem bych zapomněla,tady máš nový Svět koní,aspoň budeš mít co číst." podala jí časopis a políbila svou dceru na čelo. ,,Páá mami!" ,,Papa zlatíčko!" rozloučili se.Když máma odešla,Jenny si odložila dárek a časopis na stolek,otočila se na bok a usnula...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama